Expedice Azory 2006
Srdce buší jak zvon,adrenalin se mi vlévá do krve a zvláštní příjemné chvění vnímám celým tělem. Hlasy přátel na člunu jsou náhle jakoby vzdálené.Pomalu se spouštím s foťákem do vody a má mysl ani nevnímá teplotu vody.Plavu dle instrukcí a slyším jen tlumené hučení svého dechu ve šnorchlu.Mé srdce přidává na tempu,hlava proráží vlny a oči hlídají správný směr.Snažím se soustředit na cíl,který se zdá již blízko.Teď,právě teď,říkám si.Zanoř se! Jak jen to jde, nádech a dolů…Vidím ho,blíží se.Je to nádherné setkání,věčný okamžik.Podvědomě si vzpomínám,že jsem tu s foťákem.Jeden snímek,druhý a opět se oči soustředí na celek. Není k čemu by se velikost dala přirovnat jen žasnu a zapomínám,že se musím nadechnout.Tiše si předáme vzájemné pohledy našich očí a plavu k hladině.Potápěčské ok je jasným gestem.Povedlo se tak zpátky do člunu… Právě jsem se poprvé potápěl s 12m dlouhou velrybou, nebo chcete-li přesně Vorvaněm (Physeter catodon) ang.Sperm Whale – řád kytovci,podřád ozubení,čeleď vorvaňovití. Na konci června 2006 jsme vyrazili na plánovanou expedici do Atlantického oceánu.Cílem byl ostrov Pico v Azorském souostroví patřící pod Portugalsko.Oblast chráněná a známá svým výskytem mnoha druhů velryb,delfínů a dalších vzácných mořských živočichů. Nejen sem dorazit,ale pracovat na natočení filmu,fotit a využít povolení, které naši skupině umožňovalo přímé potápění v místní rezervaci v těsné blízkosti velryb,kulohlavců,delfínů a dalších zajímavých živočichů.. Cesta do Portugalska proběhla bez problémů a i přenocování v Lisabonu bylo myslím příjemným zážitkem pro nás všechny. Dobrá nálada,všudy přítomná improvizace a zcela nové prostředí potlačovalo únavu z cesty. Ubytování a slastná večeře z darů moře v místní hospůdce se sklenkou portugalského vino tinto nás nezklamala. Ranní přesun na druhý let byl již zaběhlou kopií a vše jsme jako zkušení cestovatelé protrpěli bez připomínek.Přistání hladké,počasí špatné, přesto je však ze všech tváří vidět úleva z dosažení cíle. Přesněji ostrova Faial. Místo našeho pobytu je nám ještě vzdálené cca 2 hodiny s přesunem do města Horta a trajektem po moři 7km na ostrov Pico do městečka Madalena.Přeřizujeme hodinky o dvě hodiny zpět a v chmurné mlze doplouváme s místními domorodci do našeho vysněného cíle. Uvítací ceremoniál je prostý,příjemný a kazí nám ho jen pohled na zataženou oblohu.“Hi I am Frank“ zvolá chlapík,kterého v přístavu nelze přehlédnout.Náš hostitel.Houfujeme se,sháníme naše zavazadla a filmařské nádobíčko.Za chvíli přijíždí zánovní náklaďák a všichni se pomalu rozhlížíme po malém přístavu.Tady je „my office“ to je „Joe“ u něj budete bydlet, to je „my wife“ je z Afriky. Toho jsme si všimli všichni.Počasí bude“ all right“ nebojte se. Všude je blízko a po krátké chvíli (zde to je cca vždy hodina) jsme na privátu.Osprchovat,vybalit a zasloužený odpočinek. Frank nelhal.Ráno sice není azuro, ale počasí je mnohem příjemnější a přívětivější než při našem příjezdu.Joe připravil snídani a všem nám první den místní sýry chutnají.Netušíme ještě,že budou stále.Joe je velmi příjemný,ochotný a inteligentní pán a stará se o nás vzorně od prvního okamžiku.Balíme a vyrážíme dle včerejší domluvy na vzdálenější část ostrova trochu provětrat naše potápěčské vybavení.Prvním příjemným překvapením je čistota vody,která je opravdu fantastická.Odhadujeme mezi 25-35m.Podloží je celé z lávy a proto je na dně neobvyklá šedavá písková směs a řady velkých členitých lávových útvarů. Na místě,kde potápíme je v malém prostoru mnoho ryb a živočichů,takže i při teplotě vody okolo 19 st. se hodinu vznášíme a vychutnáváme si každý po svém příjemný ponor.Cílem bylo vyzkoušení fotografické a filmové techniky a vyvážení se na další pracovní dny,kde budeme již šnorchlovat s velrybami,jak si všichni nedočkavě přejeme.Na zpáteční cestě se dozvídáme,že Portugalsko postoupilo po penaltách do dalších kola mistrovství světa ve fotbale a tak o večerní zábavu v uličkách ostrova je pro dnešek postaráno. Druhý den se počasí od rána zlepšuje každou hodinu,tedy zde dnes nebude překážka pro vyplutí na moře.Po přípravách v místním skladišti stavebního materiálu a „potápěčů“ se přesunujeme k lodím v přístavu. Jako skupinka jsme byli dávno domluveni na rozdělení do lodí,tedy čekáme krátkou chvíli (obvyklou hodinu) a pozorujeme klid přístavu. Je rozhodnuto jaké lodě,kdo s kým pojede,máme přiděleny naše průvodce a vše rovnáme do lodě (gumáku) s poměrně silnými motory. Po vyplutí z přístavu zjišťujeme,že rovnat věci je trochu zbytečné neboť po přidání plynu se vše srovnalo samo.Zajistíme tedy pečlivě jen fotonádobíčko a pozorujeme šleháni větrem okolní nádheru. Náš průvodce Michael je sympaťák a hlavě profík,který svou práci velmi dobře ovládá.Měli jsme štěstí a každý další den jsme byli rádi,že s námi vyráží na moře právě on. Myslím ,že s jeho přístupem byl servis na lodi absolutně stoprocentní pro každého z nás a řada setkání s plachými velrybami byla pro nás díky jeho zkušenostem po několika dnech běžnou pracovní rutinou.Díky za vše Michaeli! Trochu popsat má myslím smysl všechny dny expedice jako celek. Museli jsme se totiž rychle naučit mnoho věcí na rychlé lodi s ohledem na focení a filmování jen se šnorchlem, probrat možnosti záběrů, světo,hloubku pod námi (cca 2000m) ,patřičná povolení a místní zvyklosti.Do vody mohli max.dva později jsme sami přistoupili na jen jednoho. Každý živočich chtěl něco jiného – velryby se naplavávali z větší vzdálenosti,k delfínům se skákalo zase velmi blízko, z kulohlavců mě ještě teď bolí nohy, jak dlouho se s nimi dalo plavat a měsíčník nás všechny odměnil svým klidem a krásou.Ne všechny pokusy byly úspěšné,ale pokud se to někomu povedlo spojilo nás najednou něco vzláštního a jeden druhému jsme to upřímně přáli.Každý z nás postupně skládal svoji osobní mozajku úspěšných a neúspěšných pokusů být s těmito krásnými tvory velmi blízko.
Dny ubíhaly a každý další přinášel nová setkání.Moře nás odměnilo každý den svou bohatostí a zdejší krásou.Těžké je popisovat, jak se vaří voda když se krmí stovka delfínů či na co člověk myslí, když čeká na vynoření velryby a okolo náhle pluje žralok kladivoun. Po všech dnech na moři jsem si dopřál odpočinku v podobě cesty okolo celého ostrova.Mezi největší zážitek patřilo setkání s panem Malcolmem Clarkem PhD,DSc, který má na ostrově soukromé muzeum velryb a je světově uznávaným odborníkem na tyto živočichy již desítky let.To co jsme všichni zažili s velrybami na moři mi ještě doplnil o řadu zajímavých informací a zážitků,které s nimi prožil on.Po tříhodinové návštěvě mi věnoval originální zobák z krakatice,záhadného hlubinného živočicha,který je přirozenou potravou vorvaňů a při svých pracovních cestách po světě nachází PhD.Clarke tyto zobáky v jejich žaludcích. Na úplném závěru jsme ve třech vylezli,přespali,vyfotili a slezli dominantu celého ostrova.2351m vysokou sopku Pico.Odměnila nás krásným výhledem při výstupu,ukrutnou zimou v noci,mlhou na vrcholu a výronem nohy (pouze u mě). Přesto,že noha mě stále ještě bolí to byl opravdu pořádný kopec popela a další skvělý den na ostrově velryb. Další fotografie velryb,delfinů,měsíčníka atd. si můžete prohlédnout zde. Nashledanou. Petr Král Speciální dík – Tomášovi za organizaci, Picosportu a ostrovanům za zázemí a všem kamarádům za skvělou partu. Přání – ať naše fotky a film potěší mnoho dalších potápěčských duší. Vloženo: 22. 08. 2006
Seznam akcí
|
|
Sraz našeho klubu a přátel aneb pravidelná potápěčská seance 2013.
Potápění pod ledem - leden 2013.
Otužování a potápění na Rumchalpě voda 6st, vzduch -10st.
|
|
Přidejte ikonu na Vaše stránky
Partneři
Investiční a realitní společnost
Hotel a restaurace
Produktová fotografie, skenování, software
|