Mé první ponory (shee-sha) v Rudém moři.
Dne 17. května 2005 jsme odlétali do egyptské Hurghady. Akce však začala již šestnáctého, protože jsme letěli sedmnáctého po půlnoci. Byl to můj první let a tak jsem jel na letiště s jistými obavami.
Na letišti jsme se všichni v pohodě našli a dvouhodinová odbavovací pauza utekla jako voda.
Potom přišel Petr s palubenkami a ptal se kdo chce tedy letět… žádná nezbyla. Když jsme odbavovali naše zavazadla, našli se i tací kteří měli batohy s nadváhou třeba osm kilo.
Šli jsme na pasovou kontrolu a mířili jsme k našemu gatu, prošli jsme bezpečnostním rámem kde nám překontrolovali příruční zavazadla. Zatímco venku docela pršelo, naše letadlo mělo spoždění asi 40 minut. Seděli jsme v předodletové hale a koukali jsme se ven z okna, jak opravují motor našeho letadla. Najednou servismani zavřeli víko u motoru a po chvilce tůrování a zahřívání motorů jsme mohli začít nastupovat do letadla. Letěli jsme Boeingem 737, asi po dvaceti minutovém vystoupání do letové hladiny se letadlo srovnalo do vodorovné polohy a stevardky začali obsluhovat cestující nápoji a jídlem. Celkem brzy se začalo rozednívat a pilot nám cestou ukázal rozvíjející se bouřku, která od nás byla vzdálena několik kilometrů. Z letadla jsme viděli Alexandrii a další města, když jsme přilétali nad Hurghadu, několikrát jsme ji obletěli, myslel jsem že pravým křídlem snad musíme škrtat o vodní hladinu… Pilot s naším letadlem bezpečně přistál na letišti a když jsme vystupovali z klimatizovaného letadla, ranní slunce na nás pražilo neuvěřitelnou silou, myslel jsem že omdlím. Nastoupili jsme do již přistavených autobusů, které nás odvezly do letištní haly. Zaplatili jsme si vstupní vízum do Egypta a poté nám dali dva kolky do cestovního pasu až teď jsme se mohli přemístit k pásům po kterých přijížděli naše batohy. Jeden bohužel nepřiletěl a tak s námi pokračoval Martin do hotelu „nalehko“.
Přijeli jsme do hotelu Sea Gull**** kde nás ubytovali a po chvíli jsem se již procházel s kamarády po pláži, vykoupali jsme se a pak jsme si sedli na židle, které jsme si dali úplně k vodě, bohužel jsem na sluníčku usnul a ihned jsem se spálil. Večer jsme se šli podívat do města, auta tam jezdí i v noci bez světel a neustále na sebe upozorňují klaksonem. Zavítali jsme do hospůdky nedaleko hotelu. V Joli Pub jsme trávili většinu volného večerního života.
Přezdívaná pelešárna je poskromnu vybavená restaurace bez židlí a podobných přebytečných věcí. Seděli jsme na zemi na starých běhounech okolo nízkých stolů. Jako atrakce nám posloužily vodní dýmky. Po objednání kluci rozkouřili shee-shu a pak přišla řada i na mě. Byl jsem zvědavý a natěšený. První nádech byl velice skromný a trochu nepříjemný, ale kouř mi velice zavoněl a tak jsem to chtěl po chvilce opět vyzkoušet. Musím se přiznat, že jsem na dovolené posbíral několik zkušeností a už dnes se do Egypta znovu těším.
Ráno jsme vstali a šli jsme se nasnídat. Výtahem jsme sjeli do přízemí a hned vpravo byla jídelna. Hlásil jsem číslo pokoje, které jsem si tedy až do konce pobytu nepamatoval, tudíž jsem každé ráno hlásil jiné číslo. Místním „čertům“ to však vůbec nevadilo. Snídaně probíhali formou švédských stolů, k dispozici bylo několik chodů, od nejrůznějšího ovoce až po kuřata. Vše jak je libo a pěkně do syta. Měli jste již doma na talíři kuře se šesti stehny?
Po snídani jsme přešli k vedlejšímu hotelu, tj.ke starému Sea Gullu kam přijížděla naše loď.
První ponory probíhaly na mělkých lokalitách, tolik barev a druhů života…neuvěřitelné! Nevycházel jsem z údivu. Byl jsem překvapený jaká pohoda vládla na lodi. Když jsem poprvé viděl murénu, zpočátku jsem se bál, ona totiž při dýchání otevírá pusu a vypadá to jako by se chystala zaútočit. Netroufal jsem se přiblížit blíž než na dva metry protože měla jen o něco menší hlavu než já. Potom jsem viděl ještě několik těchto zajímavých zvířat, malou bílou murénu a velký pár který odpočíval přímo na dně. Jednou jsem se jí odvážil dotknout a to jen proto, že byla zaklesnutá ve svém úkrytu a nemohla se na mě tak rychle otočit, z reefu jí koukal jen konec ocasu a tak jsem se rychle natáhnul a zjistil jsem že má poměrně měkké tělo a na pohmat je tak trochu sametová. Mezi další živočichy o kterých bych se chtěl zmínit je Nemo. Spousta různobarevných klipek a klaunů dodává útesům ten správný barevný život. Koukal jsem po rybičkách jestli nemají nemocnou ploutev… přemýšlím… ne nevybavuji si že bych nějakou takovou viděl, ale snad každý ponor jsem si na Nema vzpomněl.
Co jsem však nemohl ze začátku pochopit, jak může mít ryba tvrdý zobák. No skutečně, když jsem se zaposlouchal do zvuku vydechnutých bublin, tak jsem také slyšel, jak ryba okusuje svým zobákem korál. Za celou dovolenou jsme vykonali deset ponorů, tedy 2 ponory denně, vyjížděli jsme denně od hotelu a v odpoledních hodinách jsme se vraceli. Obědy byli zajištěny na lodi. Po příjezdu jsme si dali odpočinkovou pauzu a potom jsem se vypravoval na průzkum Hurghady. Všude přítomní obchodníci nabízející zaručeně nejlevnější a nejkvalitnější zboží. Předháněli se v nabídkách prodeje. Všem kteří mají rádi čaj doporučuji Ibišek, kterého je v Egyptě spousta. Přivezl jsem si rovnou kilo. Dalším zajímavým suvenýrem je tzv.Arafat (šátek). Viděl jsem jich několik druhů, různé barvy, pozor však na složení materiálu. Běžně byl ve městě k zakoupení papyrus o jehož pravosti se můžeme jen domnívat.
Zážitků pod vodou i nad její hladinou bylo spousta a náš pobyt se blížil ke konci, zabalili jsme si věci a autobus nás odvezl na mezinárodní letiště. Ještě než jsme prošli bezpečnostními rámy, upozornili jsme kamarády, že z Egypta nelze vyvážet žádné živočišné schránky od různých korýšů atp. Viď Jitko.
No a potom jsme čekali v před odletové hale (v podstatě takový stan) než budeme moci nastupovat do letadla. Najednou jsme museli pospíchat, nějaký pracovník letiště nás vyzval k urychlenému nástupu do letadla. Poloprázdným autobusem, vlastně nás tam bylo jen pár, nás přesunuly k letadlu a za řevu motorů jsme vystoupali po schodech na palubu a stevardky nás usadili na naše místa, zatímco nám opět ukázali jak se zapíná pás a ještě několik dalších bezpečnostních pokynů, následovala nezbytná desinfekce letadla a potom jsme začali pojíždět na naší startovací dráhu, než jsme na ni však najeli, museli jsme počkat, než přistane zleva blížící se letadlo a až poté jsme vjeli na dráhu a začali jsme nabírat rychlost.
V letadle bylo poměrně dost volných sedadel a tak jsem si s Hankou přisednul k Happymu a
Jitce, kde jsme si celou zpáteční cestu povídali. Z okénka si pamatuji že jsme viděli Balaton a potom Prahu. Chtěl bych ještě jednou poděkovat posádce letadla za ochotu a příjemný přístup.
Po vystoupení z letadla jsme šli pro naše batohy, kde jsme se s Happym svezli po pásu kde přijížděli zavazadla a po ukojení dětských snů jsme si vyzvedli batohy a mohli jsme začít opouštět letiště. Nepokračovali jsme všichni stejným směrem a tak jsme se rozloučili, čímž jsme rozpustili skupinu a naše dovolená skončila.

Ondřej Tuček

Vloženo: 10. 08. 2005

Seznam akcí