V sobotu 16.července 2005 jsme uskutečnili naplánované promítání fotek a filmu z našich jarních akcí v Egyptě.Aby se dobře sedělo a divalo,tak jsme vše doplnili o vodní dýmky,pivko a selátko na ohni pro všechny příchozí.

Před začátkem se instaloval projektor (samozřejmě na arabský způsob) a další speciál technické záležitosti.Jak kamarádi postupně přicházeli, začalo se topit i pod dýmkami.Selátko jsme připravili předem a díky skvělé přípravě masa to byla otázka jen pevné vůle účastníků vydržete hodinu než se ohřeje:-)

Promítání jsme posunuli až po prvním nájezdu na maso a tak se postupně všichni nasytili a atmosféra pak byla tomu odpovídající.Promítání s menší technickou závadou trvalo asi jednu a půl hodiny a bylo odměněno potleskem všech diváků v sále.Mnoho z nás ostalo déle,ale selátko jsme všichni i po tmě bezpečně našli.

Sešlo se nás v době dovolených a prázdnin přes 30 a dalších 20 lidiček se nám omlouvalo po sms a mailech..
Další průběh asi již není třeba popisovat a můžete si vše prohlédnout na fotkách zde.

Speciál dík:
Happymu za zajištění a přípravu akce.
Pavlovi za selátko.
Majitelům Hastrmánka za zázemí a servis.
Zdeňkovi za technické zajištění,samotný film a vše co pro to bylo třeba udělat.
Všem za dobrou atmosféru a účast.

Shee-sha párty očima nezávislého pozorovatel.
V polovině července proběhla zdařilá akcička pod krycím názvem „Shee-sha párty“ aneb Arabský večer potápěčů, povalečů a jejich protějšků. My zasvěcení jsme věděli, že to jediné o co tam půjde bude sežr…. čuníka, chrstnout do krku pár chlazených škopků, vydezinfikovat všechny tělesné otvory a dutiny jablečným kouřem z „water pipes“, prohodit pár větiček s tvářemi které v tomto stavu ještě poznáme (a zapříst rozhovor i s těmi které přes mlhavý opar už nerozeznáváme). Samozřejmě zhlédnout sami sebe v nebeské modři společně s prapodivnými tvory mořského světa, kteří se líně poflakují a okukují nás (divné živočichy kdoví odkud) podél korálových zahrad…

Při příjezdu do místa konání (samozřejmě jsem přijel včas, tak jak je u důstojníků zvykem) se mě zmocnil pocit, že jsem tady správně. Zdálky jsem viděl to malinké tlusťoučké selátko skřivými nožičkami které se líně otáčí nad sálajícím ohništěm… Tato představa mě nutila tahat za knipl svého Patriotu až na hranice možností… Žaludek bouřil, chuťové pohárky se bez povelu otevíraly a míjející automobily jsem vůbec nevnímal. Místo nich mi pluly okolo pečené selátka, řízečky, pivíčko, roštěnky  apod. Óóó…. jaké bylo mé zklamání když mi po příjezdu řekli, že se ještě musí hodinku počkat. Nicméně dle hesla, že „Hlad je převlečená žízeň“ jsem se chopil pěnivého moku a začal korzovat mezi přísedícími…

Najednou z šera potemnělé místnosti na mě vyskočí malinké blonďaté stvoření s copánky po africkém způsobu… Leňule! Bylo to tak náhlé, že jsem si málem chrstl pivo do ksichtu. Následná vítačka, objímačka, líbačka nebrala konce (to samozřejmě kecám, ale zní to dobře, že chlapi?) Šinu si to dál a z poza stolu se ozvalo „A já? Ahoj…“ Povstala dívka ještě opálenější než v Egyptě (proto jsem ji v té tmě neviděl) Koukám na ni, rychle hledám škatulku kam ji zařadit… No jasně… Bára. Charakteristická náušnice v nose (kde jinde se taky nosí náušnice, že?) ji prozradila. O vítačce, líbačce a objímačce se asi nemusím zmiňovat, ne? Mrknu kolem sebe, dvě ženské u stolu u nich nikdo tak mi to nedalo a složil jsem své tělo na volnou židli. Konverzační témata se střídala jako na běžícím pásu, nevěřili by jste jak dlouho dokáží ženy mluvit bez nadechnutí. V tomto stavu jsem měl spoustu času věnovat se okolí a alespoň pozvednutím sklenice s pěnivým mokem zdálky pozdravit všechny přítomné. Náhle mou pozornost upoutala trojice mužů ve středu místnosti, kteří se snažili připojit dataprojektor kPC. Že je to arabský večer jsem věděl, ale že budeme pracovat po arabském způsobu mi trochu uniklo. Ohromná směsice „zemnícího drátu“ omotaného kolem přístroje mě donutila k dávivému smíchu.
Nicméně dílko se podařilo a večer začal plynout prozaičtěji. Někomu zpřítomných, tuším že to byl Happy se podařilo zprovoznit první shee-shu tak jsme se do toho opřely. Oblaka jablečného kouře se válela nad stolem jako předzvěst letní bouřky, každý z přítomných si pomlaskával a myšlenka na kousek vepřového se ztrácela v nedohlednu. Holky věděli, že kouřit se má pouze sochranou tak poučeny o bezpečnosti na pracovišti dle toho také konaly .
Nicméně čas se nachýlil a čuník začínal intenzivně vonět i přes oblaka jablečného kouře. Celá dive skupinka včetně manželek, přítelkyň, milenek, dětí, psů a koček se vyhrnula ven. Začínalo „total gluttony“(angl.), neboli „absolutné obžérstvo“(sk.) a pro místní „maximální žranice“. Kousky libového masíčka nestačily ani vychladnout na tácech a už končily v žaludcích nenasytných rozdivočelých „tyranosaurů“ s lidskou tváří. V ten moment se mi vybavila slova z každého manuálu potápění…. Potápěč jako sportovec dodržuje zdravé stravovací návyky, jí a pije střídmě, a tím zvyšuje svou fyzickou kondici… Přátelé, i já tam byl, jedl a pil a osobně si troufnu říct, že jsem sám sobě nedělal ostudu… Nahrnul jsem toho do sebe dost, protože vše bylo pořádně růstové. Jaké bylo mé ranní překvapení když svalová kresba na břiše byla pryč.

Ale abych nemluvil jenom o jídle a pití….

Poté co se situace uklidnila, v bříšku bylo teploučko a byla pěkně naducaná, hrdla byla schlazena pěnivým mokem přišel hlavní vrchol celého večera (záměrně říkám hlavní, protože já ty vrcholy měl dva, čuníka a DVDčko)

Na zdi začínají najíždět úvodní titulky… Obrys manty obrovské, „Hmm pěkné…“ v pozadí několik fotek přes sebe „Támhle vidím svoji nohu, alespoň něco…“ Začíná úvodní hudba (rád bych použil slova podmanivá, ale ty arabské dudy ve mně vyvolávají asociaci startující škody 120 s povoleným klínovým řemenem). Úvodní video šot mě myšlenkově vrátil do dusné písčité krajiny, kde se válejí všude papírky, smrdí to starými odpadky a na zemi se válí spousta přejetých a vysušených krys (jen je uložit do herbáře). Záběry na přístav, loď, ubytování… (ještě, že tyto záběry natočil Zdeněk ihned po nalodění protože jindy už tam takový pořádek nebyl)… Střih. Voda. Pro mě nejoblíbenější část. Ryby si to plavou v klídku okolo, vyzařuje z toho uvolnění, pohoda… Zvukovou kulisu podporuje zachycené dýchání z automatiky, pěkné, trefné. Murény, papoušci, napoleóni, manty, medůzy se před vámi vznáší a vy jste zpátky v moři. Vím, že pro nezasvěcené je 3-minutový pohled na murénu nudný, ale my co jsme tam byli, my s tím máme spojeny jiné asociace… Závěrečný pohled na skupinku delfínů dovádějícími před přídí člunu vás nabíjí energií…

Co říci závěrem? Asi jen díky, bylo to pěkné… Takže na podzim opět na safari… Teda pokud nebudou mé služby potřebovat Pačuánci v Kosovu… Cápo di tuti ¨

Vloženo: 18. 07. 2005

Seznam akcí