...den předem bylo rozhodnuto, že zítra půjdem na drift.
"Nó pěkný..." pomyslel jsem si. Co je to drift, o tom jsem neměl ani páru. Bylo to pro mě jen slovo, které někdo vypustil z úst. Úplně jsem na to zapomněl a v uvedený den společně s ostatními podvodníky:-) zvesela nastoupil na loď. Obsadím místo na přídi, aby se do mě slunce opíralo a já pochytal pořádný bronz. Příprava věcí, strojení jacketu apod. už byla trapná malichernost o které není potřeba se nějak zmiňovat...
Spokojeně si ležím, napravo roštěnka (Ála) a druhá roštěnka (Stáňa), motor spokojeně pobrukuje, vlnky lehounce pohupují s přídí, čas ubíhá v družném hovoru a najednou to začalo. Ze zadní části lodě slyším křik..."tak dělejte, strojíme se. Za chvíli jdeme do vody..."
"Co blázní?" napadlo mě. "Klídek, pohoda, jsme přece na dovolené, no né???" pomyslel jsem si. Rozvážným krokem starého mořského vlka jsem se dokodrcal na záď a tam už všichni připravený, nastartovaný, jen a jen se vrhnout do vln...

Vlítnu do neoprenu, hodím na sebe jachet a zase dělám, jako že se nechumelí... Loď pomalu doplouvá na lokalitu, všichni stojíme ustrojený na zádi a mě se začíná zmocňovat klídek a pohoda, jenže ouvej...
Petr na mě volá "Ty jdeš do vody takhle? Proč ještě nemáš ploutve?"
Zmocňuje se mě lehká nervozita. "Co? Jaké ploutve? Ty si přece nasadím až na zadní platformě a v klidu se převalím do vody!" jde mi hlavou. Tak si je potupně nasadím a tajně doufám, že si toho nikdo nevšiml. Nechci tady být za "okurku".
Okamžik na to se za našimi zády ozve: "Ready?" to se náš egyptský čertík (kapitán) informuje, zdali jsme jako připraveni vrhnout se do modré hlubiny. Začíná mi v žilách proudit adrenalin, děje se něco co jsem na tomto moři ještě nezažil "Yes,ok" a lehkým pokyvováním hlavou dáváme najevo, že nás nic nepřekvapí.
"Ok, be ready..." pokřikuje veselým hlasem čertík a mě se v ten moment vybavily pocity výsadkářů, kteří se ve výšce čtyř kilometrů připravují na to samé... vrhnout se do hlubiny...

...sedíme na lavicích, tělem projíždí vibrace trupu letadla přenášené z mohutných motorů a červené světlo signalizuje, že jsme nad místem dopadu. Velitel skupiny přeřvává hluk motoru a snaží se nabudit všechny své muže úplně do ruda. "Jdeme na to, Jo, jo, jo, to bude žrádlo!!" Všichni do sebe buší, poplácávají se po stehnech, po ramenou a v maskovaných tvářích je vidět, že teď není nic nemožné! Otevírá se zadní nájezdová rampa, do tváří šlehá studený vítr a v hloubce je vidět...nic. Všichni se formují za zástupu, vepředu menší, vzadu ti nejsilnější, aby všechny v jedné sekundě vyhrnuli ven...

"Ok, let´s dive!" mi zazní v uších, hrnu se k zadní platformě a v myšlenkách jsem zase ulítl do letadla...

...cítím jak se na mě ze zadu tlačí těla ostatních, slyším řev motoru který se snažíme překřičet, vykřičet ten adrenalin jehož jsem plný. Jsem nemilosrdně tlačen vpřed. Jícen nicoty se blíží strašně rychle, cítím že další krok už bude do prázdna. Jsem venku. Celá skupina se rozlítla okolo mě a padáme k zemi...

...přede mnou hladina tmavého moře. V uších mi zní zvuky které nejsem schopen pořádně rozpoznat. Krok z platformy a jsem ve vodě. Najednou je kolem mě podivně příjemné ticho a modro. Modro tak, že z toho jde strach. Slyším sám sebe dýchat. Rychle se snažím zaujmout správnou pozici abych měl situaci pod kontrolou. Kouknu do strany, nikde nikdo jen modro. Dole pode mnou je modrá poněkud tmavší, ale přesto krásná. Nikde nevidím žádný pevný bod, připadám si jako v kosmu. V tom se objeví po mé levici Michal, můj buddy. Signalizujeme si, že jsme ok a padáme do hlubiny. Pod námi v hloubce se líně převaluje Jirka, připadá mi jako tuleň, nedělá žádné zbytečné pohyby a přesto působí dojmem "živočicha" jehož každý pohyb je ekonomicky nenáročný a přesto ladný.Vyrovnávám tlaky v uších a mysl se mi toulá opět v letadle...

...padáme k zemi a výškoměr signalizuje výšku kdy je třeba otevřít padák...

...ta modrá je tak nádherná, osvobozující a uklidňující. Připadám si jako v plodové vodě. Najednou mi bleskne hlavou, hloubka! "Do prde... ," spadli jsme do 36 metrů a ani jsme to nepoznali. Signalizujeme si, že jsme poněkud níž než jsme chtěli. Pomalu stoupáme vzhůru a já přemýšlím zdali ten "živočich" v hloubce pod námi byl Jirka nebo mořská pana. Zmocnil se nás proud a my jsme si ten náš první drift nádherně užili.

O to horší byl návrat mezi ostatní... Co jsme museli vyslechnout o tom, že dvacet metrů není přece třicet šest metrů :-) apod. O tom jak se sprchovali v bublinkách přicházejících odněkud z hlubin... Móó..óc piv jsme museli vypít a móó..óc dýmek vykouřit, aby všichni zapomněli :-)
Vím, že asi nikdy nikomu nevysvětlím, že jsem při tomto ponoru byl v mysli úplně jinde. Samotná příprava, pohyby osob, gesta, zvuky to vše mi připadalo tak známé a šíleně motivující, že jsem si to prožil jak nejlépe jsem uměl. Jako při výcviku v armádě...

Zbytek pobytu byl v pohodě, pivo bylo vychlazené, šíša "dávala" jak měla, ženy byli přítulné.... Ale můj první drift... byl zkrátka nej.

Velitel

Další fotky naleznete zde.

Vloženo: 09. 11. 2004

Seznam akcí